Bernský salašnický pes

0

Bernský salašnický pes je středně velký až velký, dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolé káry. Bernský salašnický stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.

Podle klasifikace FCI patří mezi švýcarské salašnické psy bez pracovní zkoušky. Poměr výšky v kohoutku k délce je asi 9:10. Tělo má spíše podsadité, než dlouhé. Psi mají výšku v kohoutku 64 – 70 cm, feny 58 – 66 cm, a váhu mezi 32 až 50 kg. Plemeno je snadno rozeznatelné díky tříbarevným znakům (černá, hnědočervené pálení a bílá). Většina těla je černá. Líce, punčochy a skvrna okolo oka má hnědočerné pálení. Hruď, prsty, čumák, špička ocasu a lysina mezi očima mají bílou barvu. Pokud pes sedí, je nejnápadnější díky své bílé náprsence. Zbarvení jednotlivých psů se liší jen nepatrně většinou v množství bílé barvy. Oči jsou tmavohnědé. Uši jsou trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko postavené. Ocas je bohatě osrstěný, v klidu svěšený, černý a na konci bílý, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.

Bernský salašnický pes je povahou jistý, pozorný, bdělý, dobromyslný a přítulný, trpělivý, hravý a hlavně má rád děti, takže je vhodný k dětem i jako pes hlídací.

Zdroj textu i fotografie: Wikipedie

Další text pod obrázkem je z jiného zdroje (www.bernsky-salasnicky-pes.hafici.cz)

600px-Bouvier_Bernois_BE

 

Základní péče o psa. Do základní péče o bernského salašnického psa určitě spadá péče o jeho středně dlouhou srst. Je třeba ji pravidelně jednou týdně vykartáčovat – především tam, kde má srst snahu žmolkovatět. Bernský salašnický pes pes patří mezi plemena náročnější na dobrou krmi v období růstu, kdy je zároveň nutné mírně tlumit touhu těchto psů po nikdy nekončícím dovádění – štěňata potřebují velmi mnoho síly k vytvoření statných kostí a silných svalů.

Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z veselého bernského psa stane smutný a zoufalý pes.

Poznámka. Jak je možné, že z takového psa, který je povahou pozorný, bdělý, dobromyslný a přítulný se stane „lovec“ malých psů? Odpověď je nasnadě. Bez pravidelného kontaktu s člověkem, se z veselého bernského psa stane smutný a zoufalý pes. (Viz poslední věta odborného článku uvedeného nahoře). A když taková situace nastane je možné, že se takový pes zakousne do poměrně malého, například jezevčíka a tak mohou vzniknout náklady na ošetření pokousaného psa řádově v tisíc korunách. Majitel velkého psa se může s majitelem dohodnot na odškodnění, ale nemusí ho třeba zaplatit, jen slíbit.